» Den 8, A zase ti škipetaři

Den 8, A zase ti škipetaři

Den osmý… den velkého přesunu… den útěku z Albánie. Ráno při královské snídani, jsme po krátké diskuzi s hradní paní a jejím sluhou došli k přesvědčení, že budeme-li největší srabi a zajedeme si 100km po snadné cestě, vyvázneme z té jejich zemičky bez větších potížích. Bohužel jsme zjistili, že Albánie nemá snadných cest. Co povídat a o čem psát… No na pobřežní dálnici vedoucí ze severu do Sarande jsme netrefili a země orlů si nás přidržela ve svém lůně. A to pěkně hluboko ve vnitrozemí a samozřejmě celý den.

Podle google map měla cesta nejdelší cestou trvat tři hodiny a deset minut. My jsme to jeli tak 6. Naše průměrná rychlost přesunu vnitrozemím byla přesně 30km/h. Byly momenty, kdy jsem myslel, že jsme ztraceni. Hlavně ve chvíli, kdy jsme dojeli do nějakého městečka, které jsme potřebovali projet a oni tam domorodci na hlavním tahu pořádali trh… tak jsme museli vedlejší souběžnou ulicí… tam asi trh pořádat nemohli… to je jasný protože tam nebyl asfalt a měli by zabahněný pantofle… každopádně nám těch 300m zabralo asi hodinu. Bylo to fakt šílený. Nejšílenější ale je, jak některý blázni říděj. Protože je zácpa a chvíli se to nehejbe, tak vyjedou z řady a ucpou ten protijedoucí pruh… pak musí buď couvat, najet na chodník, nacpat se zpátky, nebo vybouchnout… Rozhodně se dá říct, že si nepomůžou.

Nebudu tu zmiňovat všechny ty jejich dopravní divnosti, to jsem už udělal minule. Dita aktivně fotila ty kurióznější části silnice, tak si zkuste udělat obrázek. Ale věřte, že skutečnost byla tisícinásobně horší fotografii 🙂 Upozorňuji jenom, že na fotkách je jejich druhá nejhlavnější cesta SH4 a lidská začala být až v okrese Gjirokaster, na jejím konci. Ještě si to zkuste představit v tom dešti a tmě… no fuj… já se to budu snažit až do naší zpáteční cesty vytěsnit 🙂

Hranice do Řecka byla v pohodě, krom znuděných celníků, kteří chtěli, aby naši psi zaštěkali na ty jejich. Pak začal jinej svět. Asfalt, pruhy na silnici, značky, ukazatele na města, světelná signalizace až bylo za chvíli jasné, že řekové i ty silnice dělali hodně na dluh. Takhle předimenzované dopravní značení jsem snad nikde neviděl a kvalita asfaltu opravdu exkluzivní (možná jenom zdání po utrpěném traumatu), ale co… teď už jim to holt musíme přát.

Jinak jsme toho z Řecka moc neviděli. Jenom jsme nevěděli, že mají tak vysoké hory. Dokonce i my jsme projížděli hodně zasněženými částmi. Naštěstí jenom po dálnici a ta byla suchá. Podařilo se nám docela snadno ubytovat, hotel byl výborně označen… koupit retsinu ve velké petce za tři eura… a teď… jdeme vstříc pěknému večeru 🙂

Jiří Korec Up