» Den 14, Mykény

Den 14, Mykény

Cesta ke lví bráně starověkých Mykén jest lemována pomerančovými a olivovými háji. Doba sklizně již začala a vidno tak mnoho farmářů, kterak ulevují plody obtěžkaným stromům. Jak náš kočár uhání vpřed ke svému cíli, jemný prach v slunečném dopoledni dopadá za našimi koly v divokých vírech zpět na cestu. Mnoho poutníků dnes zjevně navštívit hlavní město mykénské kultury nehodlá a tak se nemusí náš kočár prodírat karavanami prostých obchodníků s koberci a olivovým olejem.

Náš kočár jsme nechali na dohled akropole a jali se nejdříve navštívit hrobky mykénských králů a dům největšího obchodníka s olivovým olejem. Pak již naši audienci v mykénském paláci nic nebránilo. Prošli jsme tedy pověstnou lví branou, jejíž zvířecí reliéfy patří k největším v celé Evropě. K našemu překvapení pak z mykénského paláce nezbylo více než šutry a hlína…

Sluneční paprsky však navzdory zimnímu času v hojném počtu dopadali na zem a vytvářeli tak příjemně hřejivé odpoledne. Vydali jsme se tedy olivovými háji na krátkou vycházku za účelem alespoň trochu unavit naše stále šíleně běhající psy. U místních zemědělců jsme za směšný obnos koupily téměř neuzvednutelný vak plný právě ze stromu utržených pomerančů a vrátili se k honosnému pozdnímu obědu v naší rezidenci. Byly podávany těstoviny na “lucheon meat” způsob. Rozhodně místní delikatesa, jež nezbývá než dalším poutníkům doporučit.

S plnými břichy nenásledovalo nic jiného než pravidelný odpolední odpočinek. Abychom se snad příliš neunavili. A pak procházka noční promenádou kolem Napflia. Na hlavním náměstí první docela dobré skoro-řecké kafe a pak už jenom vzdát hold vínu a zbytku lucheon meatu 🙂

Jiří Korec Up