» Den 2, Krka a Štědrý večer v Mostaru

Den 2, Krka a Štědrý večer v Mostaru

Druhé ráno na plitvičkách jsme se nasnídali a vydali se vstříc našemu výlet hluboko na území apačů – do národního parku Krka. Protože jsme se rozhodli zase trochu škudlit, tak jsme se nevydali po dálnici, nýbrž po okresce přímo ze Smoljance na jih. To se ukázalo jako velice dobrá volba, protože provoz byl nulový, silnice naprosto výstavní – pochybuju, že v čechách máme tak pěkné silnice, a spotřeba při stovce na šestku opravdu minimální. Dojezd na nádrž mi to psalo 1400 km a je pravda, že ten den jsme najezdili přes 600km za 30l a to ten konec (asi 200km) moc úspornej nebyl.

Ale zpět k cestě, jako cíl jsme vybrali městečko Lozovac, kde měl být vstup do NP Krka. Jak jsem psal, tak kvalita silnice byla exkluzivní a provoz minimální, a to mi dalo prostor obdivovat panorámata chorvatských hor. Ty vysoké celé bíle, ty nízké jenom pocukrované, v údolí opar, na hřebenech sluníčko. Když jsme se dostali dál na jih (asi už Dalmácie), úplně se změnil charakter krajiny a silnic. Projížděli jsme naprosto výstavníma vesničkama uprostřed ničeho, postavených kolem nově vyasfaltované dva metry široké silnice, složené jenom z kamenných domků různých tvarů a velikostí. Všude kolem byly nějaké sady, nebo vinice, které byly také obehnány kamenými zídkami. No prostě super. Konec nás vedla navigace opravdu cestou necestou, ale když už jsem se začali bát, že asfalt dočista skoncí, tak jsme byly zase v civilizaci.

Projeli jsme městem Skradim, kde je také vstup na vodopády, ale tam jsme přece nechtěli… chtěli jsme vstupem z Lozovacu… Tak jsme pokračovali tam. Za Skradimem se stoupá na hřeben nad dolní tok Krky, a to dost vysoko a dost dlouho. Když sme tam dojeli, tak nám (mě) to přiapadalo nějaké divné. Jakože jsme nevěděli, zda se to dá vůbec stihnou projít pěšky. Tak jsme koukli na mapku NP a viděli, že Lozovac je vstup číslo 3, Skradim vstup číslo 2 a Rošský vodopád číslo 1. Na mapce to vypadalo, že Rošský vodopád bude ta správná volba a protože jsme viděli směrovku přímo na něj, tak jsme se rozjeli tam.

Správná volba to rozhodně nebyla… je to zatraceně, zatraceně a zatraceně daleko… uprostřed ničeho… a vodopád (ten Rošsky) není skoro vidět. Né že by to tam nebylo hezký, ale tak trochu jsem čekal že tam těch vodopádů bude víc a budou vyšší 🙂 No nevadí, každopádně příště snad na ten Lozovac, nebo Skradim.

Po řece Krce jsme pokračovali rovnou do Mostaru v Bosně, kde jsme měli objednaný pokoj, který na booking.com měl hodnocené SuperB, a tak jsme se tam těšili. Cesta na hraniční přechod Metkovič, byla taková trošičku Kančí, ale hodně jsme si pomohli i placenou chorvatskou dálnicí, která byla naopak exkluzivní. Při příjezdu do Mostaru jsem zjistil, že navigace IGo nemá žádné jiné, než státní silnice (tedy ani žádné odbočky ve městech) a když člověk mine cíl, tak ho zahodí a přestane navigovat. Ano, opravdu cíl zmizí… hrozně debilní. Navíc jsem zjistil, že v albánii nemá ani to. Eviduje pouze jednu silnici albánií na jih, bohužel bez Beratu, kde bydlíme 🙂

Ale zpět k Mostaru. Protože jsem hotel samozřejmě nenašli, tak jsme se šli zeptat do hospody (Dita) a oni někam zavolali a za 3 minuty tam přijeli z hotelu a dovedli nás tam. Super. Když sme vylezli z auta, tak nám řekli, že mají volný apartmán s koupelnou s rohovou vanou a že nám to dají za stejnou cenu jako náš standardní pokoj. Super. Pokoj byl fakt super, s barem, barovejma stolička a tak. A stálo to tam jenom 600kč sakum prdum i s parkovacím místem na zamčeném dvorku hotelu a psama a snídaní. Jediný co neni super, že v těchhlech zemích nemají na pokojích topení ale jenom klimatizace a to je pro ořívání vzduchu přinejmenším trochu nešikovné. No prostě tepelná pohoda nebyla úplně perfektní, ale co… horká vana a láhev bohemky k ní, to lecčemu pomůže.

Ale zpět k Mostaru. Po tom co jsme se ubytovali, tak jsem vyrazili na noční procházku městem. Vzal jsem stativ a byl jsem na Ditu hodný a fotil jsem strašně rychle. Město bylo moc hezky nasvícené, bylo hodně fotogenické a centrum není vůbec velké. Všichni místí se hrozně báli Elfie a hrozně se smáli Pepině… rozhodně jsme byli středem pozornosti. Večer se nám povedlo krom pěkné procházky taky vybrat prachy a koupit kebab… Pak už jsme pádili do hotelu na rozbalování dárků 🙂

Jiří Korec Up