» Den 21, Cesta domů: Záhřeb

Den 21, Cesta domů: Záhřeb

Celou noc se proháněli po temném jevišti oblohy nad Dubrovníkem bouřky. Byly chvíle, kdy by si nebohý posluchač mohl myslet, že se jedná o pomalý průjezd těžké agrotechniky 🙂 Ráno bylo potemnělé, větrné, ale dávalo naději že by se mohlo neprostupnou oponou mraků prodrat i nějaké slunko. Ranní návštěva města byla stále ve hře. A pak to přišlo. Jeden z poctivých, mladých a bystrých fanoušků našeho blogísku si všiml, kde se zrovna nacházíme a správně vydedukoval, kam se dnes budeme přesouvat. V kontextu zpráv, které si přečetl na internetu o bombových útocích v Záhřebu nám poslal obdivnou (o literární úrovni našeho blogísku) a zároveň varovnou (o těch bombách) SMSku.

Po zjištění, že místo poslední exploze se nachází asi 500m od našeho hotelu, jsme ukončili úvahy o ranní procházce po větrném Dubrovníku. Nastal rychlejší ranní rituál a balení. Bylo totiž ve hře, že kdyby plameny ožehli až živý plot našeho hotelu, pak bychom asi nezůstali na noc a pokračovali až do Čech bez zastávky. Hrdinně jsme si řekli, že i toho jsme schopni 🙂

Za jízdy pak Dita zatelefonovala do hotelu. Paní prý zněla velice sebejistě, v jejím hlase nebyl prý ani náznak strachu a říkala, že plameny se zastavili daleko před hranicí pozemku. To pro nás bylo dostatečné ujištění, že bude vše v pořádku a plán dnešního noclehu zůstal beze změn. Přišli první hranice (Chorvatsko-Bosna) a pak hned druhé (Bosna-Chorvatsko) a ani na jedněch nám o bombách nic neřekli, tak jsme si říkali, že to bude asi v poho. Ikdyž si nejsem jistý, zda není použití slova “bomba” v prostoru hraničního přechodu nějak zakázané (já jsem ji zmiňovat nechtěl) 🙂

Cesta po Chorvatské dálnici byla naprosto snadná. Dálnice tu mají kurevsky drahé, ale alespoň to stojí za to. Asfalt je po celé délce jako novej a nikde na něm nejsou žádné důvody ke zpomalování (trochu nezvyk po všech těch kančích stezkách, kterými jsme museli projet :)) Byla v pohodě, ale byla dlouhá. Protože jsme dneska měli čas, zvolili jsme ekonomické tempo 105km/h a tak se to trochu vleklo. Zato jsme jeli se spotřebou (5.1l) a to se hodí, když už člověk najel 5000km.

Při vjezdu do města jsme zaplatili za našich 440km dálnice 30EUR a vjeli do zácpi. Chvíli jsme si mysleli, jestli to nejsou nějaké policejní kontroly, kvůli těm bombám, ale vše se ukázalo jako běžná dopravní špička. Hotel jsme našli bez problémů. Na kopci uprostřed velkýho parku, daleko od všeho města, takže asi opravdu v bezpečí 🙂 Apartmán je fakt skvostnej… kdyby to bylo něco v okolí, tak bych sem klidně vyrazil. Místnosti hrozně prostorný, pěkná kuchyň, obyvák, dvě ložnice, koupelna s mini vanou, balkon a velká terasa se zahradním stolováním a pěkným výhledem shora na město. Píchli jsme tedy láhev super-kvalitního albánského vína (Kashmeru, vlajkové lodě vinařství Cobe) a jali se užívat večer…

Jiří Korec Up