» Den 5, Muo

Den 5, Muo

Déšť tloukl do oken tak silně, že mladý pár nevěděl, zda vůbec rozlepit oči, aby nepropadl pocitu marnosti. Když už bylo jasné, že spánek nelze ani předstírat, bylo načase do onoho nečasu vyhnat psy aby udělali co je potřeba a připravit snídani. Snídali pomalu. Pak si dali kávičku a s pohledem na bublinky tvořící se v stojících kalužích vody na terase a smrt předstírající psy otevřeli první láhev vína. Postavili první věž. Otevřeli druhou láhev vína. Postavili desátou věž. Už u druhé láhve bylo jasné, že ani místní víno z věhlasné černohorské oblasti Podgorica nebude artefaktem, který pyšně přivezou z výletu domů, jala se dívka míchat starého dobrého kpt. Morgana s vroucí vodou. Chlapec statečně dál hltal víno. Věž padala a znovu rostla. Ještě když chlapec v jednu hodinu odpoledne usínal, nemyslel si, že dneska z toho bude ještě nějaký výlet.

Ale co se nestalo. Mračna se začínala rozplývat a nad Bokou Kotorskou občas vysvitlo i slunce. Jeho nesmělé paprsky lehce prosvětlovali husté chuchvalce mraků obalujících vrcholky blízkých hor. Oba se oblékli a navzdory nejistému počasí vyrazili vstříc dobrodružství. Jako cíl si zvolili starou maďarskou pevnost tyčící se na druhé straně zátoky než kterou slézali minulý den. Jak stoupali vzhůru, slunce klesalo níž a níž. Pak je z ničeho nic zastihla tma. Ještě před dosažením vytyčeného cíle si museli přiznat, že na to, aby to byli bývali stihli, museli by spát tak o hodinu méně. Rozhodli se však, že se nenechají ničím zastrašit a svižně sestupovali v prudkých zákrutách tmavnoucím lesem zpět k lampami osvětlenému pobřeží.

Dříve než se přiblížili ponuré siluetě hotelu Fjord, usnovali další smělý plán, který jim umožnil pokračovat ve smysluplném výletu i přes pozdní start. Rozhodli se pod rouškou temnoty vyšplhat na vyhlídku z Kotorské tvrze. Jak si řekli, tak udělali. Nebezpečí navzdory, nevnímajíc zda jejich kroky dopadají na modře, červeně či černě značenou stezku, podařilo se jim brzy vyšplhat na plošinu, kde včerejšího dne obědvali. Tam si řekli, že nebezpečí bylo již dost, a výška pro pokochání se osvětleným městem Kotoru z perspektivy orla je dostatečná a po chvilce tichého rozjímání jali se sestoupit zpět do starého města.

Tam, v temných uličkách starého města, procházeli se tak dlouho, než byli místními potulnými psy vyhnány před jeho brány. Inu rozhodli se tedy, že nakoupí v místním supermarketu a půjdou se věnovat zpět do hotelu tomu, co jim celý tento den tak šlo 🙂

Jiří Korec Up