» Den 9, Meteora

Den 9, Meteora

Silvestr… vstávačka na snídani a hned překvapení, že zde skutečně dochází ke změně času. Nebylo to tedy o hodinu a půl jak jsem si původně myslel a jak se mi přátelé z práce vysmívali, ale dobrá hodina to byla 🙂 Kdyby mi chtěl ještě někdo říkat, že nejsou země, které mají půlený časový posun, tak už bych se nenechal, protože jsem od wiki chytřejší. Ale co… popojedem…

Během snídaně ke mě přišla soudružka z Ukrajiny že si mám jít zkontrolovat auto, tak jsem nevěděl co se děje. Vysvětlila mi, že při couvání jejich Q7 se mi opřeli o zadek a spustili alarm. Mám tam sice nepatrný bílý šrám, ale odpustil jsem jim to 🙂 Hned po snídani jsme řešili malý běžecký problém s virtuálním silvestrovským synchronizovaným během. Tedy kudy a kam. Nakonec se ukázalo, že snídaně byla natolik vydatná, že jsme si řekli, že půjdeme nejdřív na procházku “oťuknout” terén a zaběháme si pak. Ale ouha… Hned na začátku se ukázalo, že jsou tady všude skály a všude to je jenom do kopce. No co… naštěstí jsme byly na procházce, kde skály a kopce nevaděj a běžecký problém byl upozaděn.

Je to tu hezký. Celá Meteora je vlastně skalní skupina, kde na vrcholcích jednotlivých skalních věží jsou postaveny kláštěry nebo kaple. V minulosti jich tu bývalo 24, kolik jich je tu dnes nevím, ale viděli jsme jich tak 6 výrazných. Normálně bych to vygooglil, a ušetřil vám tak samostudium, ale protože v hotelu v Athénách není použitelná WiFi na pokoji ani v baru, tak to píšu offline a vy si budete muset mnoho popisných údajů najít a nastudovat sami.

My jsme zvolili cestu z městečka Kastraki, kde jsme bydleli rovnou do skal… jako pořádný horolezci… a kupodivu tam byla pěšina. A pěkná. Lecos jsem vyfotil, ale protože bylo hodně zamračeno, tak moc hezkých fotek nemám. Asi po hoďce výletu se k nám přidal nějaký místní pes (prcíř), který dychtil po naší Pepince, která nám na cestě začla hárat. Krom toho, že se za náma ploužil asi hodinu se ale nezmohl na žádnou větší akci. Když jsme vstopili na svatou půdu prvního kláštěra, tak to otočil a už jsme ho neviděli. Asi věděl, že by za chlípné myšlenky a chutí smilnit shořel v psím pekle.

Na prohlídku kláštera jsem se vydal sám, protože ti věřící by nemuseli vidět psíka v kapli rádi. Bylo to zajímavý ale né zas tak moc, možná mi chybí pravoslavná víra k tomu, abych si to užil pořádně. Pak začala být zima a hlad. Začali jsme se vrace do hotelu s rozhodnutím, že musíme zajet nějak nakoupit. Bylo to docela daleko… hlad se stupňoval nahoru… zima dolů…

Když jsme se dokázali vrátit, sedli jsme do auta a vyrazili do místího lidlu, kde jsme koupili spoustu kvalitních zaručeně řeckých pochutin na večer. Najedli jsme se. A bylo to jasné. BALKÁNSKÁ FRAKCE VZDALA SILVESTROVSKÝ BĚH. Doufám, že za to nebudeme zatraceni a naši běžečtí přátelé nás budou mít rádi i nadále. Je nám to líto, ale podmínky pro to opravdu nebyly. Samozřejmě se na to dá říct, že kdo chce hledá způsoby a kde nechce hledá důvody, ale prostě jsme to vzdaly. Tento žal, jsme začli při hraní věže a karet utápět kvalitním řeckým červeným a zajídat kvalitní sušenou šunkou z Černé Hory.

Dokonce jsme vydrželi až odeznělo všech pět výbuchů od petard vyházených místními divochy na oslavu nového roku a šli spokojeně spát.

Jiří Korec Up